Křest alba Snílek očima opavské SebeRevolty

strom

Je 3. června pátek odpoledne a polovina našeho týmu v čele s kapitánem řeší poslední střípky příprav na večer v Kofola Music clubu. Slunce se rychle blíží k obzoru a naše žaludky se začínají stahovat nervózním očekáváním. Nadešel čas výjezdu, vhazujeme tedy batohy do auta, naskakujeme za nimi a hurá do Krnova.

Projíždíme městem a doufáme, že Niky (naše navigace) nezklame. Naštěstí je na rozdíl od jiných navigací celkem spolehlivá a na důkaz úspěšného dojezdu už z dálky vidíme známé auto s nápisem REVOLTA na zádi. Vystupujeme a vítáme se s „Prahou“. Právě probíhá zvuková zkouška, dostáváme identifikační náramky a čekáme na zbytek týmu. Ten se postupně shromažďuje, a když už jsme v plném počtu, začíná se plnit i sál music clubu. Přichází další část naší participace. Dolaďujeme přípravu na exhibici, realizujeme soutěž pro publikum ve shybech a visech a v mezičase broukáme spolu s vystupujícími hosty tóny jejich songů.

Čas se rychle krátí a naše chvíle se kvapem blíží. Zatímco se rozcvičujeme v zákulisí, doléhá k nám uvaděčův hlas: „A přivítejte… SebeRevoltu Opava!“ Už jen hromadné objetí a „bojový“ pokřik. Jdeme na to. Za hlasitého potlesku diváků vstupujeme na plac. Hudba začíná hrát a my přestáváme plně vnímat nervozitu, která nám doposud proudila nervovým systémem. Soustředíme se na exhibici. Každý zde má své místo, každý má svou roli. Klikujeme, dřepujeme, předvádíme, co umíme ve dvojicích, ve skupině i jako jednotlivci. Užíváme si každý pohyb. Dáváme do toho všechno. Ze všech sil se také snažíme znázornit příběh, který jsme naší exhibici dali. Triky se střídají, jak na běžícím páse. Ačkoli náš výstup trvá bez mála 18 minut, nestačíme se nadát a je tu děkovačka. Zpocení a plní adrenalinu se navzájem držíme a ukláníme se za znění potlesku. Je to za námi. Objímáme se v radostné euforii. Zvládli jsme to. Nyní si můžeme plně užít zbytek večera. Na programu je to, kvůli čemu tady vlastně všichni jsme. Sledujeme, jak Marek křtí své nové album Snílek. Následuje vystoupení, které si všichni maximálně užíváme. Každý do jednoho skáče, pohupuje se a mává do rytmu známých songů. Ruce jsou zdvižené vysoko nad hlavami a celý sál jednohlasně zpívá: „Revolta, jsem to já, jseš to ty, jsme to my…“ Neuvěřitelná atmosféra, neuvěřitelná energie proudící skrz Kofola Music club. Vystoupení skončilo právě včas, abychom všichni stihli popadnout dech
strom

Je tu autogramiáda a focení. Pro některé méně oblíbená část, pro mnohé však možnost, prohodit několik slov s lidmi, které nepotkává každý den. Večer (nebo spíše ráno?) se však chýlí ke konci. Fanoušci pomalu odcházejí a je načase po sobě sklidit. Hrazdu, bradla a ostatní drobnosti nakládáme zpět do auta. Loučíme se s Markem a všemi, které zase nějakou dobu neuvidíme. Nasedáme a vyjíždíme směr domov. Na rozloučenou nám mává „Praha“ a onen REVOLTA nápis na zádi. Všichni už se těšíme do postele s myšlenkou, že již za pár hodin nás čeká další náročný den – Den D. Participujeme na Dni dětí v Opavě. Ano, SebeRevolta Opava se prostě nezastaví.

Autor: Alena Ivanová

Share this post

Leave a comment